ZÁMECKÁ ZAHRADA

S budováním zámecké zahrady započal vévoda Julius Jindřich Sasko-Lauenburský ve 40. letech 17. století. Zahradu rozšiřoval i na úkor obytných domů. Díky množství kaskád, soch, vodotrysků, vodních ploch, altánů a bohaté vegetace byla zvána „osmým divem světa“. 

První podoba zámecké zahrady byla utvářena ještě v duchu italských renesančních zásad. Předlohou byla tvorba Vredemana de Vriese a Josepha Furttenbacha. Celým areálem protékala říčka Bystřice a zahrada byla bohatě vyzdobena uměleckými díly a drobnými zahradními stavbami. Čtvercové a hvězdicové travnaté plochy byly protkány sítí křížově uspořádaných cest lemovaných zeleným loubím. V severozápadní části zahrady byl vodní labyrint uspořádaný z vodních kanálů, v jižní části pak velký vodní kanál ve tvaru střely s ostrůvky. Kanálem bylo možno se projíždět na lodičkách. Nejokázalejší úpravy byly vytvořeny před Bílým dvorem. Plocha byla členěna do teras, byly zde kruhové bazény s fontánami a vodotrysky, monumentální kašny, umělé jeskyně – gróty – s tryskajícími vodními proudy. Celek uzavírala velká arkádová chodba, zahradní galerie porostlá zelení s dvojicí pavilónků ve svém středu. Záplavy v r. 1661 však zničily kromě dřevěných staveb i vodní díla s uměleckou výzdobou.

Po opravách za vévody Julia Františka získala zahrada svou druhou, již výrazně barokní podobu. Na místě původního dřevěného letohrádku byl v letech 1673 až 1679 postaven nový letohrádek. Nejzásadnější proměnou prošla zahrada v letech 1690–1715 pod rukama markraběte Ludwiga Wilhelma a jeho ženy Franzisky Sibylly Augusty, kteří z ní vytvořili reprezentativní prostor v duchu francouzského královského dvora a jejíž krásu, alespoň v základním členění, můžeme obdivovat i dnes. Třetí, vrcholně barokní etapa představovala okázalost a bohatství, krásu a umění. V zahradě byly oranžerie, vodní kaskády, bazénky, fontánky, kašny a jinévodní hříčky, bohatá sochařská a umělecká výzdoba. Kolem letohrádku byl vytvořen parter s bohatou ornamentální květinovou výzdobou, severně se nacházely dvě vodní nádrže Labutích jezírek s vodotrysky. Cesty rámovaly vysoké stříhané stěny (boskety), které ukrývaly drobné altánky či různé vodotrysky. V zahradě bylo také zahradní divadlo s kulisami, menažérie, drobné altánky, gloriety, velké bludiště či kuželník. V 19. století se zámecká zahrada postupně přeměnila na přírodně krajinářský park.

Letohrádek
Dominantou zámecké zahrady je Letohrádek. Postaven byl v letech 1673–1679 zřejmě podle návrhu pražského stavitele Abrahama Leuthnera. Dnes je sídlem Galerie umění. Interiéry jsou bohatě zdobené – přízemí je řešeno na půdorysu osmiúhelníku, v protilehlých stěnách jsou niky v podobě grót s kašnami a bohatým zdobením. Nad nimi jsou v patře průchozí balkóny s balustrádou. Vnitřní výzdoba alegorickými postavami olympských bohů a hrdinů i nástropní malba s iluzivně prolomeným stropem pochází z rukou italských mistrů – malíře Paola Manniho a štukatéra Domenica Saleze. Stropní výmalba dává dokonalou iluzi pohledu do otevřeného nebe.

Vstupní propyleje
Ve vrcholně barokním období byla otevřena z tehdejšího předměstí, zvaného Staré město, slavnostní brána, tzv. Vstupní propyleje. Na hranolových pilířích s bosovanými pilastry a nikami byly umístěny kamenné piniové šišky.