STAVITELÉ DOBY BAROKA V OSTROVĚ II.

Záměrem markraběte Ludwiga Wilhelma Bádenského, který si v Ostrově budoval v letech 1690-1705 markraběcí dvůr, bylo přiblížit se nejvýznamnějším evropským dvorům a rezidencím, jako například zámku ve Versailles. Těsné služební napojení markraběte k Vídni přinášelo kontakty s předními umělci a architekty té doby a do Ostrova se tak dostávalo umění vrcholného baroka nejvyšší kvality. O královské a císařské úrovni svědčí zejména Dianina lázeň v Bádenském zámku – Paláci princů. Bádenská rezidence v Ostrově se tím zařadila mezi nejvýznamnější sídla v Čechách a střední Evropě. 

Domenico Egidio Rossi (1. 9. 1659 Fano – 19. 2. 1715 Fano)
Původně architekt a malíř, pocházel z malého italského městečka Fano u Boloně. Působil ve Vídni a Praze v černínských službách a podílel se i na úpravách Černínského paláce v Praze. V polovině 90. let 17. století vstoupil do služeb markraběte Ludwiga Wilhelma Bádenského a stal se dvorním bádenským stavitelem. V Ostrově D. E. Rossi upravil střední sál velkého letohrádku, kam do koutů vložil niky upravené jako groty (jeskyně) s bazénky. Díky svým zkušenostem z úprav zahrady původně malého loveckého zámečku Schönbrunn u Vídně, které se později změnilo na letní císařskou rezidenci, se účastnil pravděpodobně i úpravy zámecké zahrady v Ostrově. Po požáru starého šlikovského zámku roku 1691 upravil D. E. Rossi jeho štítovou zeď jako architektonickou kulisu zvětšující celý zámecký komplex, nazývanou Pohledovou zdí („Prospektmaur“). Práce na „Velké fasádě“ byly dokončeny v roce 1711. Poblíž Ostrova Rossi v těchto letech navrhl hřbitovní kapli pro Heřmana Jakuba Černína v Nejdku. Množství zakázek ovšem nestihl odpovědně plnit a díky bujarému životnímu stylu měl značné osobní problémy, které vyvrcholily dluhy, skrýváním, zatýkáním či uvězněním manželky. V roce 1697 odchází Rossi do Bádenska, kde vytváří pro markraběte Ludwiga Wilhelma novou rezidenci v Rastattu.

Jean Trehet (1654 v Paříži – 8. 6. 1740 ve Vídni)
Francouzský zahradní architekt, žák André Le Nôtre, pracoval již od roku 1686 na vídeňském dvoře. Byl autorem proslulých vídeňských zahrad, mimo jiné zahrady Liechtensteinského paláce v Rossau (po r. 1691), zahrady při císařském paláci Favorita (po r. 1692) a od roku 1695 začal přeměňovat původní loveckou oboru u zámku Schönbrunn na zahradu ve francouzském barokním stylu. U nás je známý především jako tvůrce ditrichštejnských zahrad na jižní Moravě. V letech 1686-1700 působil v Mikulově a v roce 1715 navrhl questenberskou zahradu v Jaroměřicích nad Rokytnou. V Ostrově vyprojektoval v letech 1692-1693 Bádenský zámek (Palác princů), včetně koupelového apartmá. Podílel se nepochybně i na vrcholně barokní přeměně zámecké zahrady. Zřejmě právě díky jemu zde bylo vybudováno zahradní bludiště jako ve Versailles.

Johann Sockh (kol. r. 1658 v Rosenheimu – 23. 2. 1722 v Rastattu)
Stavitel, pocházející z Bavorska, přišel do Ostrova v souvislosti se stavbou Lauenburského zámku v roce 1687, jako polír stavitele Abrahama Leuthnera. Poté působil i u stavitele Gullia Broggia. Později se v Ostrově oženil a usadil. V roce 1695 se stal bádenským dvorním stavitelem a v Ostrově dokončoval všechny významné vrchnostenské stavby. Horečnatá snaha dokončit více započatých prací mu přinášela přes všechna uznání i dost ostrých výtek. Přesto se v Ostrově, právě díky němu, podařilo vybudovat velkolepý zámecký a zahradní komplex, který neměl v Čechách srovnání.