DVORNÍ UMĚLCI VÉVODŮ SASKO-LAUENBURSKÝCH
A MARKRABAT BÁDENSKÝCH ZA HRANICEMI ČECH

Věhlas rezidence vévodů sasko-lauenburských a markrabat bádenských v Ostrově přesahoval přes hranice Čech. A tak poté, co se v roce 1656 stal Julius Jindřich vládnoucím říšským vévodou Saska – Lauenburska, nechal u zámku v Lauenburku vybudovat novou zahradu, přesně podle parteru a teras u Bílého dvora v Ostrově.

O dovedné a schopné umělce a řemeslníky z Ostrova byl velký zájem a ti byli žádáni i na další významné evropské dvory. Ostrovský sochař Jeremiáš Süssner odešel roku 1683 k saskému kurfiřtu Janu Jiřímu III. do Drážďan, kde vytvořil sochařskou výzdobu pro hlavní sál i zahradu paláce ve Velké zahradě (Grossen Garten). Od roku 1685 pobýval v Berlíně, kde realizoval výzdobu zámku Oranienburg. Mezi lety 1689-1690 pracoval na sochařské výzdobě křížovnického kostela sv. Františka Serafinského v Praze. Po jeho náhlém úmrtí roku 1690 (zemřel ve svých 37 letech) zakázku dokončil jeho mladší bratr Konrád Max Süssner. V jejich tvorbě se odráží jak tvorba klasicizujícího baroku v Nizozemí, tak tvorba radikálního římského baroku, blízkého pracím Gian Lorenza Berniniho či Alessandra Algardiho. 

Výrazné umělecké impulzy vyzařovaly z Ostrova i do dalších světových stran. V roce 1697 začal markrabě Ludwig Wilhelm připravovat návrat do Bádenska. Vybudováním nové rezidence v Rastattu pověřil svého architekta Domenica Egidia Rossiho. Ten zde realizoval nejen zámek se zámeckou zahradou, ale i město na pravidelném půdorysu s trojicí diagonálních ulic jako ve Versailles. V roce 1705 byl už rastattský zámek natolik obyvatelný, že sem mohla markraběcí rodina s částí dvora přesídlit. Rossi byl činný také u dvora protestantské větve rodu v Durlachu. Spolu s ním přecházejí do Bádenska i malíři Paolo Manni a Lazaro Maria Sanguinetti. Jejich stropní fresky v Rastattu znamenají začátek iluzionistické barokní nástropní malby v jihozápadních oblastech Německa. V Rastattu se posléze usazuje i syn dvorního stavitele z Ostrova, Johann Michael Sockh. 

Po smrti markraběte Ludwiga Wilhelma však markraběnka Franziska Sibylla Augusta Rossiho ze svých služeb propustila a započaté stavby dokončil Johann Michael Ludwig Rohrer, povolaný z Ostrova. Ostrov tak nadále platil za vzor napodobovaný při obnově zpustošeného Bádenska. Spolu s vrchností tam z Ostrova přecházeli stavitelé, umělci i řemeslníci, kteří se podíleli na budování nových staveb. S Ostrovem pojil markraběnku Sibyllu Augustu niterný vztah, Ostrov dále považovala za svůj milovaný domov. Právě proto si nechala v Rastattu vybudovat kopii ostrovské Einsiedelnské kaple (1715) a ve svém letním sídle Favorite ústřední halu připomínající hlavní sál Velkého letohrádku v Ostrově (1710–1712). Významnou roli hrála v životě Sibylly Augusty hluboká a vášnivě prožívaná zbožnost. V roce 1715 nechala do Rastattu povolat z Ostrova i piaristy. 

Rozhodujícím způsobem ovlivnil podobu staveb v Bádensku stavitel Johann Michael Ludwig Rohrer, který ve své tvorbě vycházel především ze stylového pojetí českého baroka. Kromě mnoha dalších staveb postavil také zámecký kostel sv. Kříže v Rastattu (1719). Pro vytvoření nástropní fresky osobně markraběnka angažovala Johanna Hiebela, významného freskaře bavorského původu, trvale usazeného v Čechách. 

Na stavbách v Bádensku se podílel i Johann Peter Ernst Rohrer (mladší bratr stavitele Johanna Michaela Ludwiga), který je autorem městského kostela sv. Alexandra (1756), nebo radnice v Rastattu (1750). Oba bratři se tak významně se zasloužili o rozšíření centrálních staveb v Porýní podle českého vzoru.